Tak přeci mám emoce

Kromě antipsychotik beru ještě takové milé prášky. Nazývají se harmonizátory neboli ustalovače nálady. Taková meducína vám zajistí, že nálada nepropadne nikdy na dno. Fajn. Taky zařídí, že nálada nedosahuje nebes. Blbý.

Představte si takovou sinusoidu. Nahoře extrém, dole extrém. A vaše nálada jako normálnímu člověku stále tak nějak skáče, dle situace samozřejmě. No a teď si představte, že jak shora, tak ze zdola, se najednou vynoří obří zeď, která je nekompromisně neprůchodná. To je Valproat Chrono a Amisulprid, nepřekonatelné duo.

Posledních pár dnů je to ale trošku jiné. 

Vržené kostky se kutálí někam do neznáma, daleko, hluboko do tunelu, bez ozvěny. Co když na konci tunelu je stejně jen tma? Trýzeň nevědomosti... Emoce No. 1: Nejistota. Ta mě pronásleduje od mé první ataky. Jak si můžou být všichni sami sebou tak jisti?

Emoce No. 2: Osamělost. Bez komentáře.

A teď si pouštím Navarovou a mám na krajíčku. Emoce No. 3: Sentimentalita.

Už jsem celá natěšená, jak se to celé otočí a třeba ucítím emoce pozitivní, když už se teda moje sinusoida vrací do "normálu"...

Wish me luck!