1) to, co se děje před prací a při ní
2) to, co se děje po ní
První svět je vlastně dost nudný. Nenaplňující. Nicneříkající. Šedivý, jako půl páté ráno.
Zato ten druhý je prozářený barvami duhy. Krásný a spanilý jako měsíc v úplňku. Naplňující až po okraj, málem se až protrhává hráz dokonalosti.
Za posledních několik let, dejme tomu za dva až tři roky, jsem se nikdy necítila ve společnosti jiných lidí tak dobře jako teď. Láska a náklonnost, které dostávám v pravidelných, někdy až nadměrných dávkách, jsou všeobjímající a prostě nádherné. Mohu konečně říct, že jsem zase ráda na světě.
Milí přátelé, tímto vám děkuju, že se vyskytujete ve správném časoprostoru a že mé bytí naplňujete štěstím. A že mě máte rádi, i když jsem tak trochu blázen.
