Vždycky jsem si přála, aby v mém životě zavládla určitá rovnováha, a to ve čtyřech základních oblastech: pracovní, sociální, partnerské a osobní.
V pracovním životě jsem byla věčně nestálá a žádná práce mne nenaplňovala.
Od hospitalizace v roce 2014 mě, totálního asociála s jediným zbylým přítelem, čekaly těžké kroky k získání opravdových blízkých.
Poslední tři roky jsem se cítila jako bludička, která téměř nikomu neukáže cestu ke své holé duši.
K celkové spokojenosti opravdu daleko.
Mám novou, více než skvělou práci. Stala se ze mě peer konzultantka pro oblast práce v organizaci, která pomáhá duševně nemocným lidem. Jen pro vysvětlenou - "peer konzultant" je ten, kdo na základě vlastní zkušenosti pomáhá a radí lidem, kteří podobnou zkušenost právě prožívají. A "pro oblast práce" znamená, že rady se týkají převážně hledání, získání a udržení si pracovního místa. Jen aby bylo jasno... pomáhat lidem, kteří pomoc potřebují, je dle mého názoru velice smysluplné a naplňující, proto se s klidným srdcem odvažuji říct, že tato práce je mým dreamjobem.
Mám tři nejlepší přátele. Dohromady jsme tedy čtyři (vyslovuj "štýry").
Jedním z nich je můj partner. Nechci to zakřiknout, ale je nám teď fajn na čtvrtou.
Z těchto tří oblastí koneckonců vyplývá ta čtvrtá. Jsem díky tomu ráda na světě. Jsem šťastná.
--- Trpělivost přináší růže. --- a já čekám na onen důvod. Důvod žít.
(vyňato z příspěvku před půl rokem)
A tady ten důvod mám. Díky, světe!
