Jaro v Paříži

Ztrácím se v krásných ulicích a neustále mi v hlavě zní v hlavě Dorotka Idealistická: "Ano. Tohle je město pro mě." Obědvám pod Eifellovkou sandwich z boulangerie, je jaro. I moje duše má nějakou jarní náladu.
Nedávno mi pro mě velice důležitá osoba promluvila do duše. Prý nic lepšího, než to, co už mě dávno potkalo, mě už potkat nemůže. A teď, když Paříž vdechla jaro i do mého ztuhlého srdce, se Nicolasovi koukám do studánkových očí a jako Dorotka Romantická povídám: "Řekni jen slovo a jsem schopná vše zahodit a prožít zbytek života s Tebou."
"Miluji Tě z celého srdce a vždy milovat budu," začínala krásně reakce na vyřčená slova... "ale být s Tebou nemůžu. Nechci už nikdy cítit hlubší emoce."
Slzy se kutálí proklatě rychle.
Cože?
Já zase dokážu něco cítit?
Vlastně radost. Mám emoce!
Vše špatné je přeci k nečemu dobré. Bohuželodík.