"V tom největším hnusu,
V té nejošklivější špíně,
Najdeš nejhlubší krásu,
Tady u nás.
V nás.
V PLČu.
V Brně.
Všechny cesty vedou sem,
Do Černovic.
Jednou se tu sejdem všichni.
Aspoň tedy doufám."
"To Ti teda povím,
S hlavou zcela klidnou,
Že až se tu sejdem
V brněnském PLČu,
Nezbude Ti už nic jiného,
Než sám ze sebe
a svého stavu,
dělat si jen prču."
"Tak jaká bude další stránka?
Deprese?
Fantas?
Magorie?
What’s up, man?
Lights up!
Hands up!
Head up!
Where’s your head at?
Někdo?
Nikde nikdo normální?
Co mám ještě udělat?
Chci domů..."
"I na dně je krásně.
Seberete síly,
Čím víc, tím líp.
A odrazíte se
A záleží jen na Vás,
Za jak dlouho vyplavete."
"Konečně to funguje!
A dává to logiku.
Všechno má smysl.
Hned několik smyslů!
Já mám osm.
Kolik Vy?
A kolik životů?
Kolikrát se ještě potopím?
U dna je sice krásně.
Ale asi jen u toho mořského."
"Ale není to tady tak strašný,
Jak to asi vypadá.
Přijďte se podívat
A na chvíli zamyslet.
Mezi ploty.
Mezi nás."
Žádné komentáře:
Okomentovat